Formy a následky psychického týrání, zneužívání a zanedbávání

Je známo, že lidé, kteří byli v dětství týráni a zanedbáváni, mají tendenci chovat se podobným způsobem ke svým dětem. Mnozí rodiče, kteří se dopouštějí psychického (emocionálního) týrání, mají deprivační zkušenost z dětství. Nedokáží svým dětem vytvořit spolehlivé citové zázemí, protože sami žádné nepoznali.

Mnozí z těchto lidí si neuvědomují, že se ke svým potomkům nemusí chovat stejně, jako se rodiče v dětství chovali k nim. Jiní dospělí podvědomě hledají celý život někoho, kdo by mu nepoznanou (nebo ztracenou) rodičovskou (partnerskou) lásku nahradil. Takovou kompenzaci pak mohou neoprávněně očekávat od svých dětí. Jiní rodiče do svých potomků promítají vlastní nenaplněné sny a touhy, aniž by brali v úvahu přání či skutečné kompetence dítěte. Příliš dominantní až autoritativní osobnost vychovatele vede k potlačování svobody dítěte a žádoucí emancipace od rodiny. Výrazně introvertně zaměřený rodič může mít potíže s komunikací a vytvořením citového pouta k dítěti.
Pachateli psychického týrání mohou být vedle rodičů i další příbuzní, učitelé nebo vychovatelé.

Psychické násilí vykonávané na dětech může mít různé formy. K nejnápadnějším z nich patří:

  • časté nadávky, ponižování, zesměšňování, pohrdání, křičení nebo opakované výbuchy,
  • vyhrožování, cílené vyvolávání strachu u dítěte,
  • odmítání, zavrhování,
  • ignorování, přehlížení,
  • vydírání, manipulace, neustálé srovnávání s úspěšnějším sourozencem či nepřiměřené vychvalování cizích dětí,
  • nerespektování soukromí dítěte (přehnané kontrolování),
  • odepírání pochvaly či ocenění,
  • přetěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence,
  • kladení nerealistických požadavků na dítě (v oblasti zájmové, studijní apod., věčná nespokojenost s výkony dítěte),
  • násilná izolace (bránění dítěti ve styku s rodiči, kamarády, příbuznými apod.)
  • neustálé neadekvátní obviňování dítěte,
  • vystavování dítěte závažným domácím konfliktům, vtlačování dítěte do role dospělého (osamělý rodič hledá v dítěti psychickou oporu: vyžaduje, aby naslouchal jeho problémům; vnucování role smírčího soudce mezi rozhádanými rodiči apod.),
  • nepřiměřená psychická zátěž v souvislosti s rozvodem (zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako “svědka”, získávání dítěte na svou stranu a jeho negativní ovlivňování proti druhému rodiči, bránění ve styku dítěte s druhým rodičem),
  • nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů (mnohdy přes vysoký materiální nadstandard života dítěte),
  • finanční odměny dítěti za pomoc v domácnosti (dítě nebývá oceněno úsměvem, poděkováním či pochvalou, nýbrž penězi; neučí se, že vzájemná pomoc v rodinném kruhu je přirozená);
  • obecně celkový nedostatek či úplná absence projevů lásky k dítěti (rodič se na dítě nikdy neusměje, nehladí ho, nedotýká se ho, nelíbá ho),
  • chápání dítěte jako pouhého konzumenta: jde o přístup konzumní společnosti, která podporuje spotřební hodnotové orientace dítěte; (průzkumy v SRN odhalily, že okolo 75 % rozhodnutí při nákupu zboží v obchodě činí děti; bylo také zjištěno, že každé třetí dítě se identifikuje s dětmi z reklamy).

Emocionální týrání se může skrývat i za původně pozitivně míněným jednáním:

  • přehnané ochraňování dítěte před nepříjemnými zkušenostmi (důsledkem je oslabená schopnost dítěte odolávat psychické zátěži a bojovat s obtížemi, resp. naučená bezmocnost),
  • krajně liberální výchova (děti, kterým nejsou vymezeny hranice, mají sklony k egocentrické orientaci).


V tomto kontextu připomeňme, že k nejzávažnějším poruchám komunikace v rodině patří tzv. dvojitá vazba (double bind). Jde o patologickou formu komunikace založenou na nesouladu slovního a mimoslovního projevu (lidově řečeno „člověk něco jiného říká a něco jiného dělá“). Někdo například sděluje nepříjemnou věc a přitom se usmívá. Matka říká dítěti: „Mám tě ráda“ a současně jej od sebe odstrkuje. Je-li dvojitá vazba normou v rodinné komunikaci, velmi negativně se odráží v emocionálním vývoji dítěte.

Další významnou poruchu v komunikaci představuje manipulace. Znamená jednání, v němž se manipulátor snaží ovlivnit druhého pomocí skrytých, nepřímých manévrů tak, aby druhý dělal něco, z čeho má manipulátor zisk; jde o nepřímé a nenápadné vnucování jeho vlastní vůle. Útočí na city, svědomí, odvolává se na morálku a blaho druhých nikoliv vlastní (např. výrok „Kdybys mě měl rád, udělal bys to pro mě“, apod.).




Někteří autoři rozdělují emocionální týrání a zneužívání do čtyř typů:

  • Odmítání: dítěti je různými způsoby dáváno najevo, že je nežádoucí, nechtěné, že nemá žádnou hodnotu;
  • Ignorování: rodiče nereagují na potřeby dětí, nedávají dítěti najevo své city, nevšímají si ho, neukazují náklonnost, přestože dítě mají rádi; v tomto případě je sice rodič fyzicky přítomen, emocionálně je pro dítě nedosažitelný;
  • Terorizování: rodiče k dítěti projevují negativní vztah: zesměšňují ho, trestají, kladou na něj neadekvátní požadavky, vyhrožují mu (opuštěním, zabitím, zmrzačením);
  • Izolování: dítěti je bráněno v zapojení do skupiny vrstevníků, ve hře či adekvátním trávení volného času, je zavíráno doma v místnosti bez stimulace.



Hlavní riziko citového týrání spočívá v tom, že je obtížně rozpoznatelné okolím. Přestože nezanechává viditelné stopy, může mít hluboký negativní dopad na duševní vývoj dítěte a v důsledku toho také na osobní život a sociální vztahy v dospělosti. Významnou roli zde samozřejmě hrají individuální dispozice jedince (např. temperament). Některé děti jsou senzitivnější a vnímavější než ostatní; určité jednání (např. vulgární nadávání) může jedno dítě hluboce zraňovat, přičemž jiného se významně nedotkne. Dopady psychického týrání na prožívání a chování dítěte se liší podle intenzity, délky trvání a podle vývojového stupně rozvoje jeho osobnosti v době, kdy k tomuto jednání dochází.

Psychické týrání s sebou přináší následky jak v psychosociální oblasti, tak v chování dítěte:

  • tělesné, duševní nebo citové opoždění ve vývoji,
  • neschopnost učit se ze zkušeností, rozumové schopnosti dítěte nebývají dostatečně využívány, ve škole proto mívají často horší prospěch, než odpovídá jejich skutečnému nadání,
  • chudá slovní zásoba, chybí potřeba komunikace v důsledku nedostatečné stimulace a kontaktu s matkou-či jinou důvěrně blízkou osobou,
  • citová plochost, nedůvěřivost,
  • impulzivita, afektivní výbuchy,
  • nápadná pasivita nebo naopak agresivita v chování,
  • vyjadřování obav, že je nikdo nemá rád,
  • neustálý strach z potrestání,
  • nízké sebevědomí nebo naopak nerealistické „vytahování“,
  • tendence k sebeobviňování, sebeubližování,
  • nepřiměřené obavy z každé nové situace,
  • neurotické projevy (kousání nehtů, kroucení či vytrhávání vlasů, cucání prstů apod.),
  • nepřiměřené reagování na bolest (dítě hystericky reaguje při sebemenším podnětu nebo naopak chová se, jakoby bolest vůbec necítilo),
  • vznik závislostí (na drogách), poruchy příjmu potravy, deprese,
  • děti bývají častěji nemocné, mívají více úrazů, větší sklon k obezitě,
  • známky nejistoty ve vztazích s druhými lidmi nebo neschopnost navazovat a udržovat přátelské vztahy s druhými,
  • celkově povrchní vztahy k lidem, nedostatek empatie, egocentrismus,
  • nedůvěra k dospělým lidem, kteří se jim snaží pomoci nebo se s nimi snaží spřátelit, či naopak přílišné lpění na těchto lidech a projevování až patetické vděčnosti za každou pozornost,
  • vyhýbání se kontaktu s rodinou (dítě málo pobývá doma, často tráví čas raději např. v rodině svého kamaráda),
  • vzhledem ke sníženému sebevědomí a menší schopnosti sebeprosazení se psychicky týrané děti stávají častěji obětí šikany,
  • svým chováním vyvolávají nepříznivý dojem: nebývají oblíbené mezi vrstevníky ani učiteli.


Podle průzkumů negativní důsledky citového strádání v dospělosti se nejvýrazněji projevují především:

→v oblasti profesní
Lidé s deprivační zkušeností se vyznačují neschopností uplatnit plně své intelektuální předpoklady. Mají sklony ke střídání zaměstnání nebo bývají nezaměstnaní. Mnohdy pracují na nižší úrovni, než dosahují jejich skutečné schopnosti. Často se stávají obětí šikany na pracovišti.

→v rovině partnerské a rodičovské
U těchto osob se projevuje neschopnost navázat nebo udržet přijatelný partnerský vztah. Často nemají vůbec nikoho blízkého; mnozí žádný vztah ani nehledají, protože se obávají další negativní zkušenosti. Objevují se tendence stát se obětí psychického týrání v dalších vztazích. S větší pravděpodobností emocionálně týrají nebo zanedbávají své děti.

→v sociální oblasti
Vyskytují se problémy v mezilidských vztazích. Tito lidé bývají obvykle hodnoceni jako sobečtí, nestálí, náladoví a konfliktní. Často se dopouštějí protiprávního jednání.


 autor textu: Mgr. Jitka Hubáčková

zdroj: www.zkola.cz

Poslední aktualizace Barbora Bělíková, srpen 2017.

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
30
1
2
3
4
5
6
 
 
 
 
 
 
 
7
8
9
10
11
12
13
 
 
 
 
 
 
 
14
15
16
17
18
19
20
 
 
 
 
 
 
 
21
22
23
24
25
26
27
 
 
 
 
 
 
 
28
29
30
31
1
2
3