Záškoláctví - charakteristika

Záškoláctví - jeden z "tradičních problémových jevů", týkajících se školy, neboť školní docházka v rámci základního školství je již od r. 1775 v českých zemích uzákoněna jako povinná (tehdy sice pouze od 6 do 12 let). V rámci středního vzdělávání pak tato povinnost „účasti na vyučování“ vyplývá se stanovených základních povinností vzdělávajícího se žáka, studenta a právem školy je docházku sledovat, absence evidovat a vyhodnocovat – tj.omluvit či neomluvit. A kde je stanovena povinnost – bývají stanoveny i sankce. Konkrétní podmínky a okolnosti jsou přesně vymezeny ve školních řádech jednotlivých škol (ať už základních, speciálních či středních).

 

Za záškoláctví („chození za školu") je považována neomluvená absence žáka základní či střední školy ve škole. Jedná se o přestupek, kterým žák úmyslně zanedbává školní docházku. Je chápáno jako porušení školního řádu (pravidel stanovených školou), současně jde o porušení školského zákona, který vymezuje povinnou školní docházku. Nezřídka je spojeno s dalšími typy rizikového chování, které obvykle negativně ovlivňují osobnostní vývoj jedince.  Prevence záškoláctví je součástí školního řádu, školní docházku eviduje třídní učitel a v případě podezření na záškoláctví se obrací na zákonného zástupce nezletilého žáka, nebo může požádat o spolupráci věcně příslušný správní orgán. Prevence záškoláctví, způsob omlouvání nepřítomnosti žáků, řešení neomluvené nepřítomnosti a postup zúčastněných subjektů je ošetřen Metodickým pokynem MŠMT „K jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví" vydaným pod č.j. 10 194/2002 - 14. Školy si upravují postup pro případy záškoláctví interně, takže se liší v počtu neomluvených hodin, které jsou již vymezovány jako porušení školního řádu a jsou obvykle postihovány kázeňsky (napomenutí, důtky, snížená známka z chování).

Kategorie záškoláctví:

 

  • Pravé záškoláctví - žák se ve škole neukazuje, ale rodiče si myslí, že do školy chodí
  • Záškoláctví s vědomím rodičů - na této formě se podílí několik typů rodičů, jejichž hlavními charakteristikami je buď odmítavý postoj ke škole nebo přílišná slabost ve vztahu k dítěti či závislosti na pomoci a podpoře dítěte v domácnosti
  • Záškoláctví s klamáním rodičů - existují děti, kteří dokážou přesvědčit rodiče o svých zdravotních obtížích, po které nemohou jít do školy a rodiče jim absenci omlouvají pro tyto zdravotní důvody, tento typ záškoláctví je však obtížně rozlišitelný od záškoláctví s vědomím rodičů
  • Útěky ze školy - někdy se tomuto typu říká interní záškoláctví, kdy žáci do školy přijdou, nechají si zapsat přítomnost a během vyučování na několik hodin odejdou, přičemž zůstávají v budově školy nebo ji na krátkou dobu opustí
  • Odmítání školy - některým typům žáků činí představa školní docházky psychické obtíže, např. v důsledku problémů ve škole souvisejících s obtížností učiva, při strachu ze šikany, či výskytu školnífobie nebo debrese

Změny sociálních poměrů odstranily staré příčiny záškoláctví, které spočívaly častěji v sociální oblasti. V minulosti mnohé rodiny (zvláště méně majetné) omezovaly školní docházku svých dětí, protože děti musely, převážně na vesnici, pomáhat při domácích pracích nebo z důvodu nedostatku financí.

Dnešní příčiny záškoláctví jsou zcela jiné. V učebnici dětské psychiatrie se uvádí, že záškoláctví je nejvýraznější formou odporu dítěte ke škole. Bývá spojováno s útěky dítěte z domova nebo toulkami. Nejčastěji je záškoláctví řazeno do asociálních poruch chování.

Toto rizikové chování je většinou spojeno s dalšími rizikovými projevy chování jako je zneužívání návykových látek, gambling, dětská kriminalita, prostituce aj. Dle věkové kategorie dětí se vyskytuje ve zvýšené míře na druhém stupni základní škol a graduje ve věku středoškolského studia (15-18 let). V tomto období dospívání až na pokraji zletilosti je z mnoha důvodů velmi obtížné udržet nastavená pravidla ve školním řádu vůči tomuto rozšířenému jevu.

 

1. oblast - společnost

Rizikové faktory: chudoba, příležitost k nelegální činnosti,negativní vzory v okolí, velebení rizik a negativního chování v médiích, nízká úroveň vzdělání, nezaměstnanost, prostředí ohrožené sociálním vyloučením, příslušnost k menšinám

Projektivní faktory: kvalitní úroveň školy, pozitivní vzory ve společnosti, stálé pozitivní poselství v médiích, vytváření příležitosti pro rozvoj kreativity mládeže, jasné zákony vůči užívání návykových látek a držení zbraní

 

2. oblast - osobnost jedince

Rizikové faktory: hledání náhradního uspokojení při citové deprivaci nebo neuspokojených základních psychických potřebách /potřeba uznání a pozornosti/, volání o pomoc v tíživé akutní situaci - dítě je ve stresu, disharmonický vývoj osobnosti /oploštělá emocionalita, výraznější egoismus,nedostatečná sebekontrola a vnitřní zábrany/problémové chování přerůstá v poruchy chování, projev jiné závažné psychické poruchy

Projektivní faktory: rozvoj schopností dítěte, svědomitost, extroverze, přívětivost, citová stabilita

 

3. oblast - škola

Rizikové faktory: negativní vztah ke škole, povyšování žáka s mimořádnými vědomostmi a schopnostmi, vysoký počet žáků ve třídě, nedostatečná příprava učitele, odpor ke škole u dětí smenším nadáním (jsou kárány, trestány, vhorším případě i zesměšňovány), vysoké požadavky na žáka, negativní citové zážitky spojené se slabým prospěchem, neschopností porozumění učivu a tím i zhoršené sociální postavení vkolektivu (porucha mezilidských vztahů), špatné přizpůsobení školnímu režimu, nechuť ke školní práci, experimenty s návykovými látkami u žáků, gambling, projevy šikanování na školách, osobnost pedagoga (nespravedlivé hodnocení žáků, lhostejnost kchování žáků, neřešení vážných situací, atd.)

Projektivní faktory: zdravé klima školy a třídního kolektivu, podpora učitele, včasná diagnostika výukových obtíží a náprava motivace k učení, pozitivní hodnocení, podpora sebevědomí s ohledem na individualitu žáka, včasná systematická a efektivní specifická primární prevence

 

4. oblast - rodina

Rizikové faktory: vliv rodinného prostředí, zanedbávající, příliš autoritativní anebo příliš liberální výchova, nejednotnost výchovného působení, nezájem rodičů o své děti (trávení volného času, nedostatečná péče, rodiče sami nemají dostatečně osvojené morální normy a jsou pro dítě nevhodným modelem, dítě s problémovým chováním je v roli obětního beránka v rodině, přílišná zaměstnanost rodičů

Projektivní faktory: dobré vztahy v rodině, otevřená komunikace, neautoritativní podpora dítěte a jeho přijímání takového, jaký je, duchovní orientace rodiny, kvalitní a podnětné rodinné prostředí, pomoc v obtížných situacích a pozitivní vztahy rodičů a dospělých, včasné podchycení problémů a využití odborné pomoci

 

5. oblast - vrstevnické prostředí, místní komunita

Rizikové faktory: trávení volného času, party s negativním cílem činnosti (experimenty snávykovými látkami, kriminální činnost, atd.), nedostatečná nabídka volnočasových aktivit vkomunitě, prostředí ohrožené sociálním vyloučením

Projektivní faktory: kvalitní a pestrá nabídka volnočasových aktivit jak v mimoškolní činnosti, tak v místě bydliště

 

Kdo pomůže?

-         Školní poradenské pracoviště (školní psycholog, školní metodik prevence, výchovný poradce, speciální pedagog)

-         PPP (pedagogicko-psychologická poradenství)

-         SVP (střediska výchovné péče)

-         OSPOD (oddělení sociálně právní ochrany dětí)

-         Policie ČR

 

 

 

 

Zdroj: www.zkola.cz
Poslední aktualizace Markéta Žáková, duben 2018.

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26
27
28
29
30
31
1
 
 
 
 
 
 
 
2
3
4
5
6
7
8
 
 
 
 
 
 
 
9
10
11
12
13
14
15
 
 
 
 
 
 
 
16
17
18
19
20
21
22
 
 
 
 
 
 
 
23
24
25
26
27
28
29
 
 
 
 
 
 
 
30
1
2
3
4
5
6